Poděbradské noviny - článek

 

 

Pokud vím, v Poděbradech plastický chirurg nikdy nebyl. Co vás sem přivedlo?
Budete se smát, ale manželka, která zde má rodiče a známé. Plastická chirurgie byla donedávna výsadou větších, krajských měst.

 

Změnil se tento trend celoplošně?
Velice se změnil, dnes plastickou chirurgii najdete například v Mariánských Lázních i na úrovni okresních a menších měst. Fungují zde klasické, státní chirurgie, které mají nasmlouvané výkony přes zdravotní pojišťovny.

 

Mění se tedy vnímání a využívání tohoto oboru lidmi?
Požadavky lidí narůstají, často už se nechtějí nechat ošetřit na obličeji klasickým chirurgem, vyhledají plastického chirurga. A to v oblasti estetické i rekonstrukční plastické chirurgie, i když obě jsou úzce propojené. Zájem o estetickou chirurgii nebývale vzrostl, a to bez ohledu na ekonomickou krizi v letech 2008, 2009, která se podle statistik v tomto oboru vůbec neprojevila.

 

Vy se zabýváte estetickou i rekonstrukční plastickou chirurgií?
Já se zabývám obojím, tady v Česku dnes už pouze estetickou. Stále ještě jezdím do Anglie, kde operuji v rámci rekonstrukční chirurgie. Jedná se o velké případy v zázemí státní kliniky, jako například mikrochirurgická rekonstrukce prsu přenosem volných laloků ze stehen, břicha, hýždí.

 

Z toho všeho lze vyrobit nový prs?
Skutečně. Samozřejmě k tomu potřebujete mikroskop, zkušený tým a dostatek finančních prostředků, protože se jedná o nákladné a také velmi dlouhé operace. Když všechno klape a máte dobrý tým, může operace trvat čtyři hodiny, ale stejná operace může trvat také šestnáct hodin.

 

V Anglii asi pracujete v mezinárodním týmu.
Kdekoliv, i ve Francii jsem pracoval v tomto oboru v mezinárodním týmu. Pohybuje se zde velmi heterogenní personál. Kolikrát se stane, že operuji v Anglii v týmu, kde není ani jeden Angličan. Ani anesteziolog ani chirurgové ani sestry nejsou Angličané.

 

U nás si na tento jev ještě zvykáme.
Ano, ale už ani u nás není úplnou vlaštovkou, když nás v nemocnici ošetřuje lékař z Afriky nebo východních zemí.

 

Vy se zaměřujete také na problémy kůže. Máme léto, co byste řekl k prevenci onemocnění kůže?
I když se zabývám estetickou chirurgií, jednou z mých specializací je kožní onkologie. Téměř polovina mé práce jsou kožní nádory. Přístrojem zvaným dermatoskop diagnostikuji kožní změny, výrůstky, nádůrky, pihy, zhoubné a nezhoubné. Velmi často se jedná například o mateřské znaménko, které nepotřebuje chirurgickou léčbu, takže pacienta uklidníme a ušetříme ho zbytečných nepříjemných překvapení. Jizva může někdy vypadat hůře než samotné znaménko.

 

V létě víme, že bychom se měli natírat ochranným krémem, pokud jsme dlouho na sluníčku. Především záleží na typu kůže, máme na ně klasifikaci podle Fitzpatrika. Nejsvětlejší typ s pihami se může spálit již po patnácti minutách na sluníčku a tito lidé jsou nejnáchylnější ke kožním nádorům. Zrovna tito lidé to asi dobře vědí.

Dnes ano, osvěta je lepší, ale ještě před dvaceti lety to ti lidé nevěděli. Například ve Velké Británii je kožních nádorů mnohem víc, přestože je tam méně slunečního svitu. Mnoho dnes již starých Britů sloužilo v rámci koloniálního dědictví mimo vlast na nějaké základně, kde je sluníčko intenzivnější než v Evropě, a nyní dobíhají následky předchozího poškození jejich kůže. Jednorázové poškození kůže přitom není tak podstatné jako jejich kumulace.

 

Hraje roli i dědičnost?
Pokud má někdo nádor kůže, ptáme se na dědičné faktory, zda netrávil dlouhou dobu v teplých zemích, zda bere léky oslabující imunitu, či je po chemoterapii. Když je někdo po transplantaci ledvin, jater nebo plic, je pravděpodobné, že se u něj vyskytne kožní nádor.

 

Jak chránit malé děti před slunečním zářením? Je nutný neopren, koupací trička ...
Je to nutné, protože dětská kůže je mnohem tenčí než kůže dospělého. A populace našich dětí má kůži světlou a ta je vždy náchylnější. Kožní nádory nejsou problémem černochů. Melanom je u nich stokrát vzácnější než u bílé populace. Kožní nádory trápí hlavně euroamerickou populaci, donedávna byl jejich výskyt nejčastější v Austrálii. Ale osvětou a zdůrazňováním potřeby ochrany snížili výskyt melanomu natolik, že je dnes nižší než v Británii, což je neuvěřitelné. Průzkumy jednoznačně ukazují, že prevence funguje, takže se chraňme před sluníčkem, má to smysl.

 

Lidé často přichází k lékaři s problémem, až když je pro ně opravdu neúnosný. Platí to i ve vašem oboru?
Stále je to tak, dokud mě nic nebolí, k doktorovi nejdu. Lidé přichází, až když je okolí přiměje. Není tedy nic neobvyklého vidět pacienta s kožním nádorem v obličeji, který je již ve formě vředu, který již hnisá a zapáchá, a tudíž vadí lidem v jeho okolí.

 

Jaké zákroky provádíte nejčastěji?
Nejběžnější jsou operace prsou, zvětšování, zmenšování, modelace, úpravy prsních dvorců a bradavek. Potom operace břicha, odstranění převislé kůže lidem, kteří hodně zhubli například po bandáži žaludku, tam někdy bývá potřeba také sešití přímých břišních svalů.

 

Co vás naopak za dobu vaší jednadvacetileté praxe zaskočilo, co bylo neobvyklé?
Vždy bylo nepříjemné, ještě když jsem pracoval na Vinohradech, jít jako konsilium k traumatické amputaci. Zavolali mě třeba v noci k nehodě motorkáře k posouzení replantace, ač ten člověk bojoval o život a horní končetinu měl zcela vytrženou v rameni. Ta už by se stejně nedala přišít zpátky a ten člověk mi zemřel před očima. To jsou situace, kdy bych byl raději někde jinde a nezapomenu na ně ani za týden ani za deset let.

 

Pokud člověk nebojuje o holý život, dokážete mu vrátit končetinu, aby dokonce i fungovala?
Ano, mikrochirurgickou technikou lze přišít cévy, nervy, šlachy. Ať už jde o ruku nebo nohu. Nikdy už nefungují na sto procent jako před tím, protože nerv je vodivá tkáň, na které přerušením a sešitím vzniká jizva. Tedy překážka ve vodivosti. Za úspěch pokládáme, když poté nerv funguje na padesát, šedesát procent. Vždy je dobré vše sešít, protože existuje šance, že alespoň něco bude fungovat.

 

Vaše nejdelší operace?
Jedna z nejdelších operací byla právě při přišívání ruky v zápěstí, což trvalo od večera do rána, tedy asi dvanáct hodin. Záleží také na tom, zda máte k sobě zkušeného operatéra nebo pouze někoho, kdo drží háčky a všechno je na vás. Dělal jsem také šestnáctihodinovou rekonstrukci prsou, kde byla komplikací nepružná céva.

 

To musí být také velmi fyzicky náročné. Relaxujete nějak po takovém výkonu, spíte?
Je to fyzicky náročné. Když se postavíte, málem kolabujete. Člověk je andrenalinem tak vyexcitovaný, že se mu ani nechce spát. Po takovém výkonu nemám náladu na nic, ani na sport, vlastně jsem schopen jen sedět a koukat.

 

V jakých případech rekonstruujete prsa? Jedná se pouze o ženská?
Ano, rekonstrukci mužských prsou jsem nezažil, i když ve světě se dělá, není ale běžná. Jedná se o pacientky s rakovinou. Trendem je, že už nejde o odloženou operaci po léčbě rakoviny, ale operace prsu je součástí léčby rakoviny. To znamená: udělá se amputace prsu a ve stejné době zrekonstruujeme prs, takže pacientka nezažije období, kdy by byla úplně bez prsu. V současnosti se okamžitá rekonstrukce prsu v Británii týká devíti z deseti pacientek.

 

Operujete prsa ještě z jiných důvodů, například po úrazu?
Poúrazové rekonstrukce prsu jsou úpravy přenosem vlastního tuku, nebo prsním implantátem. Defekty na hrudníku se vyplňují implantátem vyrobeným na míru.

 

Jakou máte zkušenost s věkem pacientů?
V estetické chirurgii to byla donedávna skupina zejména žen nad čtyřicet, padesát let a víc. Dnes přichází pro implantáty už osmnáctileté slečny, v pětadvaceti, třiceti letech už chtějí botox, mikrobotox, babybotox, což je ošetření nepatrných vrásek.
U mužů narůstá zájem o operaci zvětšených prsou, gynekomastii. Kdysi byl zájem mužů o plastickou operaci zcela výjimečný a dnes už tvoří významné procento, i když jsou pořád v menšině.

 

Setkal jste se také s operací pohlaví?
Tyto operace já nedělám. Ale poptávka po nich je a také s časem vzrostla. Před patnácti lety bych neměl pacientku se zájmem o labioplastiku, tedy úpravu zevních pohlavních orgánů ženy. Dnes je zájem obrovský, jde o boom posledních pěti let.

 

Máte srovnání v oboru plastické chirurgie se zahraničím. Jak si stojíme v Česku?
Pokud srovnám operační techniky, rozhodně nejsme pozadu. Mám opravdu možnost z vlastní zkušenosti porovnat Francii a Anglii a výsledky jsou velice podobné, nejsme méně šikovní, naopak. Technické zázemí rekonstrukční chirurgie na státní úrovni v Česku a v Anglii se nedá úplně srovnávat, u nás je horší. V Anglii neřeším finanční otázky, od toho jsou tam lidé, kteří zajistí zázemí pro operaci tak, aby proběhla co nejplynuleji. U nás vybavení klinik tohoto atraktivního oboru stále pokulhává. Estetická chirurgie je v tomto srovnatelná se západní Evropou.

 

Na závěr vás požádám o doporučení, přání čtenářům.
Doporučením je jistě v plném létě ochrana kůže krémy či oblečením, protože postižení kůže se kumulují a onemocnění si vybere svou daň později, ve stáří, kdy máme imunitu slabší. A místo užívání si stáří cestováním jej lidé stráví chozením po doktorech a s tím spojenými výdaji.

 

Text a foto: Olga Vendlová

(9. 8. 2019)